16
Jaroslav Jiřík
Počet lůžek: 4

Pokoj Jaroslava Jiříka je čtyřlůžkový pokoj se sprchou, vysoušečem vlasů, minibarem, TV s dálkovým ovládáním a barevnými sedacími pytli pro příjemné posezení. Je laděn do pastelových barev, které korespondují s logem hotelu. Z pokoje je výhled na venkovní koupaliště a přilehlý les.

Vlastnosti a vybavení

  • Wifi připojení
  • Vysoušeč vlasů
  • Minibar
  • TV

Schéma pokoje

Pokoj Jaroslava Jiříka 

číslo 16  (číslo pokoje představuje číslo jeho dresu)

Jaroslav JIŘÍK (* 10. 12. 1939 † 11. 7. 2011) 

hokejový útočník, odchovanec kladenské hokejové líhně, medailista z olympijských her a mistrovství světa, historicky první hráč tzv. východního bloku hrající NHL, člen Síně slávy českého hokeje, člen Klubu ligových střelců

Rodák z Vojnova Městce na Vysočině; v osmi letech začal hrát v kladenském žákovském družstvu pod vedením trenéra Jiřího Tožičky, s dorostem získal dvakrát Československý pohár a jednou titul mistra republiky; s legendárním A-mužstvem SONP Kladno získal v sezoně 1958/1959 první titul mistra republiky; tento úspěch pak po svém odchodu na vojnu do Brna ještě pětkrát s tamním týmem zopakoval; za Kladno v nejvyšší hokejové soutěži nastoupil v 92 zápasech, ve kterých skóroval 67x; s Brnem se stal trojnásobným vítězem PMEZ; celkově v československé nejvyšší soutěži odehrál 450 utkání, konta soupeřů zatížil 301 góly; v sezoně 1968/1969 se s 35 brankami stal „králem střelců“; v národním mužstvu sehrál 134 zápasů a vstřelil 83 branek; reprezentoval na devíti mistrovstvích světa s bilancí dvě stříbrné a tři bronzové medaile a na třech zimních olympijských hrách, na kterých vybojoval stříbro a bronz; jako prvnímu československému hráči mu bylo komunistickým režimem povoleno odejít do NHL do mužstva St. Louis Blues; v sezoně 1969/1970 zde odehrál tři zápasy a jediný gól, který vstřelil, byl nakonec připsán jinému hráči; v zámoří pak působil v kanadské hokejové lize (CHL) v týmu Kansas City; po skončení aktivní sportovní činnosti přešel na trenérskou dráhu, vedl mužstvo ZKL Brno, švýcarskou reprezentaci a další kluby v tehdejším Československu a Německu; úporná bojovnost před brankovištěm soupeře mu přinesla přezdívku „Brambor“, bohužel mu nepomohla při havárii jím pilotovaného ultralehkého letounu, při níž zahynul.