7
Eduard Novák
Počet lůžek: 3

Pokoj Eduarda Nováka je třílůžkový pokoj se sprchou, vysoušečem vlasů, minibarem, TV s dálkovým ovládáním a barevnými sedacími pytli pro příjemné posezení. Je laděn do pastelových barev, které korespondují s logem hotelu. Z pokoje je výhled na Aquapark Kladno.

Vlastnosti a vybavení

  • Wifi připojení
  • Vysoušeč vlasů
  • Minibar
  • TV

Schéma pokoje

Pokoj Eduarda Nováka 

číslo 7 (číslo pokoje představuje číslo jeho dresu)

Eduard Novák (* 27. 11. 1946 † 21. 10. 2010)

hokejový útočník, odchovanec Kladna, legenda kladenského hokeje, držitel stříbrné a bronzové olympijské medaile, dvojnásobný mistr světa, pětinásobný mistr republiky, klubový mistr Evropy, člen Síně slávy českého hokeje, člen Klubu ligových střelců

Rodák z Buštěhradu u Kladna; odchovanec SONP Kladno, za které začal hrát až v dorostu; po krátké době v A-týmu nastupoval na vojně za Duklu Písek a Duklu Košice, v roce 1967 se pak vrátil na Kladno; za kladenský A-tým odehrál v nejvyšší soutěži 506 zápasů, konto soupeřů tento excelentní koncový hráč s proslulou tvrdou střelou a kladenský srdcař zatížil 292 góly; byl členem nejlepší kladenské útočné formace historie E. Novák-Nový-Bauer, z obrany podporované neméně vynikající dvojicí Pospíšil-Kaberle; v nejslavnějším období Kladna s ním vybojoval pět mistrovských titulů a vítězství v PMEZ, kdy si ve finále kladenští poradili i se Spartakem Moskva; jeho skvělá ligová bilance v modrobílém dresu je doplněna i dvěma třetími místy; s posíleným Kladnem absolvoval na přelomu let 1977 a 1978 slavný zájezd do USA a Kanady, kde odehrál čtyři velmi úspěšné zápasy s týmy NHL a WHA; v letech 1982 společně s F. Kaberlem hráli a zároveň trénovali japonské mužstvo Furukawa Denko ve městě Nikkó, tam se již sám trenérsky vrátil ještě v roce 1984; mimo Kladno působil i v rakouském Klagenfurtu, tehdejším Gottwaldově a v německém Duisburgu; trénoval Kladno, Gottwaldov, Plzeň, Zlín; i v reprezentaci prokázal svoji vynikající produktivitu – ve 113 zápasech nastřílel 48 branek; ze zimních olympiád v japonském Sapporu a rakouském Innsbrucku si přivezl bronz a stříbro; v Innsbrucku v zápase s tehdejší sovětskou „mašinou“ posunul necelých devět minut před koncem zápasu gólem náš tým do vedení a k vysněnému olympijskému triumfu, nesmyslné vyloučení nepřejícím rozhodčím pomohlo Sborné výsledek otočit; na mistrovstvích světa vyválčil dva tituly, v roce 1976 v Katovicích a 1977 ve Vídni.